Beiträge von Bozena

  • Alarm für Cobra 11 - Forever! - Ein kleiner Bericht vom 19. Internationalen Fantreffen vom 29. September 2023 bis 1. Oktober 2023

    Ich wünsche allen einen schönen und friedlichen Tag. Danke an Matthias für die schöne Abhandlung zum diesjährigen Fantreffen. Ich freue mich, dass ich durch seine Erzählung auch, wenn auch nur indirekt, am Fantreffen teilnehmen konnte. Es tut mir sehr leid, dass Erdoǧan während der gesamten Dreharbeiten zu „Cobra 11“ schwer verletzt wurde. Von 2004 bis 2019 war ich bei allen Treffen dabei. Danach waren das Fantreffen und vor allem der Transport nach Deutschland für mich gesundheitlich überfordernd. Ich werde versuchen, nächstes Jahr unter euch zu sein. Ich erinnere mich, dass das Fantreffen zum 10-jährigen Jubiläum fantastisch war, genauso wie das nächste. Ich wünsche Ihnen allen schöne und friedliche Tage, insbesondere Glück und Gesundheit. Und ich danke auch allen, dass das Jahrestreffen der Supra-Serie stattfinden kann. Eure Božena aus Tschechien

  • Das Ende einer Ära: Daniela Wutte, Katrin Heß und Katja Woywood verlassen "Alarm für Cobra 11"

    Hallo, der Artikel ist nicht mehr im Internet. Ich habe es nicht geschafft, den Artikel zu lesen. Lion gab bekannt, dass er Daniel zusammen verlassen würde. Nun, während die Show weitergeht, denke ich, wird sie nicht ihr ursprüngliches Publikum erreichen. Seit 1996 gibt es viele Fernsehsender auf den Bildschirmen, die der Zuschauer auswählt. Und wenn die Show im Voraus im Internet ausgestrahlt oder nachgedruckt wird. Der Zuschauer muss die Show bei der Premiere nicht während der Hauptsendezeit auf dem Fernsehbildschirm sehen, wenn die Einschaltquoten gemessen werden.

    Entschuldigung, ich schreibe mit Hilfe der Übersetzung.

  • Vielen, vielen herzlichen Dank

    Auch ich danke allen Veranstalter für diese herausragenden Fantreffen, übrigens all Fantreffen seit dem Jahre 2004, die ich bin mit euch hätte können durchleben war sensationell und nach Deutschland ich bin sich jedes Jahr zurückschlagen sehr gern. Danke, dass sind mir ermöglicht haben nochmals sich treffen mit Erdoğan, ich werde an alle mit Liebe gedenken. Vielen, vielen herzlichen Dank Božena

  • Marie oder Anna

    Marie nebo Anna






    Slunce se probouzelo do mlžného oparu, v kanceláři dálniční policie v Kolíně nad Rýnem začal obyčejný pracovní den.


    "Dobré ráno!" Semirův pohled směřoval k Zuzaně, která se skláněla nad počítačem a něco usilovně hledala. " Zuzano, nevíš kde je Paul, ještě se neohlásil?"


    " Ne, to opravdu nevím, možná zaspal po včerejším koncertě," odpověděla Zuzana a dál vyhledávala spisy jistého Marka Neumanna.


    " Máš už něco?" přicházel Semir k Zuzaně a nakukoval jí přes rameno.


    " Ano, podívej se,"na obrazovce monitoru se objevil Neumanův spis. " Byl zatčený za bankovní loupež, jeho trestní rejstřík je pěkně dlouhý, jel v drogách a při jedné akci dokonce zabil svého parťáka".


    Přesně v půl osmé se do kanceláře přiřítil Paul. " To je dost, že jdeš, už jsem si dělal o tvoje zdraví obavy," přivítal Semir s vyčítavým pohledem Paula. " No včerejší večer se dosti protáhl a ještě teď mě děsně bolí hlava," oznamoval parťákovi Paul a s radostí sobě vlastní se pustil do snídaně. " Tak to bych si měl o tebe dělat obavy Paule". " Ale Semire tak už toho nech, víš…"


    " Gerkhane, Renere!" volala šéfová Kim Krügerová policisty, aby jim sdělila, co už oba věděli a na čem začali vlastně pracovat.


    " Jak jistě víte pánové došlo k velikému omylu, z věznice byl propuštěn Mark Neumann, který si zde odpykával doživotní trest. Přišlo se na to že Neumanovi kumpáni podplatili dozorce, který zaměnil papíry propouštěných vězňů. Dozorce je za korupci už ve vazbě, ale Neumann je na svobodě."


    " To snad není možný, rozřečnil se Paul, to snad může stát jenom tady."


    " Já ale nechápu, co s tím máme společnýho my,"přidal se Semir


    " Pokud je Neumann ještě tady pokusí se dostat někam za hranice a my musíme kontrolovat každý kilometr dálnice. Vaši kolegové už vyjeli," ukončila diskusi šéfová.


    " Tak pojď, jdeme Semire," řekl otráveně Paul, kterého dnešní kontrola dálničního úseku příliš nenadchla.


    Semir usedl za volant svého stříbrného BMW, Paul se uvelebil na sedadlo spolujezdce a zakousl se do červeného jablka. " Člověče Paule, neměl by sis dávat pozor na svou linii, vždyť se pořád živíš", dobíral si Semir Paula.


    " Neměj péči, nemáš tu nějaké noviny, chci se podívat, jaké počasí bude o víkendu."


    " Ale odkdypak tě zajímá jestli bude pršet, nebo svítit sluníčko…"


    " Víš včera na tom koncertě, co jsem hrál, jsem poznal jednu…." Paul už větu nedořekl.







    "Centrála volá Kobru 11", Paul vzal vysílačku: " Kobra 11 slyšíme"


    "Právě jsme dostali hlášení, že hledaný Neumann prchá v černém Maserati, které ukradl u benzínové pumpy. Pumpař ho bezpečně poznal podle fotografie. Maserati bylo viděno na čtrnáctém kilometru.Konec." doznělo naléhavé hlášení z vysílačky


    Semir dupl na plyn a stříbrné BMW vyrazilo, jako splašený kůň. Policejní majáčky se rozblikaly.


    Zanedlouho oba policejní komisaři uviděli před sebou podezřelý vůz. Semír auto předjel a řidič Maserati poslušně zastavil. " To určitě Neumann nebude, ten by prchal, obracel se Paul na Semira
    a v mžiku byl venku z auta. " Buď opatrný Paule, volal za ním Semír, který si rozepínal záchranný pás.


    " Pane řidiči vaše doklady prosím," žádal Paul po majiteli Maserati.


    Co se událo potom, bylo dílem okamžiku. Zazněl výstřel a Paul se s heknutím skácel k zemi. Maserati vyrazilo. " Paule, Paule!!"Semir zůstal jako přimražený neschopen pohybu. Paul ležel nehnutě na zemi, byl omráčený.


    Semir se nad něj sklonil, viděl, že Paul má prostřelené rameno a probírá se z mrákot.


    " Co se stalo…šíleně mě bolí ruka…" Paule lež klidně, zavolám záchranku."


    V centrále dálniční policie si Zuzana vyslechla Semírovo hlášení. " Neumann nám zdrhl a Paul je zraněný."


    Sakra Gerkhane, proč jste byli tak neopatrní," ozvala se šéfová, která měla o své muže strach, když je posílala do akci, ale nikdy to nedala na sobě znát.












    Neumann zatím dorazil do domu ke svým kumpánům." Všechno se už provalilo, hledá mě policie. Jednoho jsem dostal. Potřebuju papíry, abych se dostal za hranice, tady je to už příliš nebezpečný. A ještě musíme vyzvednout ty diamanty. Ty o kterých si všichni myslí, že už jsou dávno za hranicema a taky bych rád sehnal ještě nějaké drogy, s takovým zbožím se i v cizině dobře obchoduje a pro nový začátek to bude jako dělaný. "




    Na nemocničním lůžku ležel Paul. Měl ruku ovázanou a přiloženou na pevné dlaze. Kulka z Neumanovy pistole mu zasáhla ramenní kloub. Paul se po operaci cítil celkem dobře. " Tak co parťáku, ty se tady válíš a já musím sloužit s Jenny," s úsměvem pozdravil Semir Paula a byl rád, že to všechno dopadlo vcelku dobře, nechtěl by znovu zažít, aby ztratil zase parťáka, dobře věděl jak to bolí.


    " Semire ahoj, už bych nejraděj…" " Já vím surfoval na svém prknu.", přerušil Paula Semir.


    " A poslouchej, proč si chtěl vědět jaké bude počasí? Vždyť jsi mi to ani neřekl," vyzvídal Semir.


    " Stejně už je to jedno", přemítal Paul: "Stejně si bude myslet, že o ni nemám zájem, když večer nepřijdu na schůzku". " A kdo si co bude myslet?" nenapínej mě Paule


    "Má krásné černé oči a jmenuje se Marie, je fakt hodně milá", zasnil se Paul...


    V tom se otevřely dveře nemocničního pokoje, podle toho jak se Paul rozzářil, Semir poznal, že do pokoje vstoupila Paulova nová přítelkyně. " Tak vidím, že se ti bude dobře uzdravovat" usmíval se Semir na příchozí. Okem mrknul na Paula : "No vidím chlape, že máš vkus". Tak se brzy uzdrav nebo z těch nočních služeb budu za chvíli na nemocničním oddělení i já, nashledanou."


    "Pátrání po Neumanovi je zatím bezvýsledné, zaměřili jsme se na překupníky drog, " podával hlášení šéfové Semir: " Snad někde udělá nějakou chybu. Taky hledáme bývalou přítelkyni


    Annu ."
    " Dobře Semire, a jak se daří Paulovi.?" Semir se na šéfovou významně podíval: " No mám za to, že velmi dobře. Včera ho pustili domů a má velmi dobrou ošetřovatelku." Oba věděli o čem je řeč.








    O čem je řeč věděla i Zuzana, která nesla do kanceláře podklady k případu Neumann. Podávala Semirovi fotografii bývalé Neumanovy přítelkyně , kterou našla v databázi počítače.


    "To je Anna Schumanová." Semir zůstal stát jako opařený, z počítače na něj koukala tvář Paulovy nové přítelkyně, kterou viděl v nemocnici. Nechtěl tomu věřit, ale bylo to víc než jasné." Stalo se něco?" zeptala se Kim Krügerová, které neušel Semirův údiv. " Šéfová to je Marie, to je žena se kterou se seznámil Paul.
    Snad nás může dovést k Neumannovi. Jedu k Paulovi."




    " Á, Semire pojď dál," vítal Semira Paul, který zářil štěstím. " Paule musím s tebou nutně mluvit." Semir byl hodně vážný a Paul vycítil, že budoucí zprávy nebudou nijak příznivé.
    " Seš sám." " Ano Marie šla nakoupit, stará se o mě, nemůžu si sám uvařit ani čaj.." usmíval se Paul. : " Víš Paule, to co ti chci říct, to se týká právě Marie. Ta tvoje Marie je vlastně Anna Schumanová a je to bývalá přítelkyně Marka Neumanna." Paula jako by opařil, to není možné, nevěřil svým uším, Semirova slova jako kdyby zanikala někde v dálce. To přece nemůže být pravda.


    " Paule už jsem tady, koupila jsem ti vitamíny. Dobrý den, pozdravila Marie Semira. " nevěděla jsem, že tě přijde navštívit kolega, koupila bych i nějaké chlebíčky." Marie od Paula věděla o Semirovi všechno, i to , že má chlebíčky nesmírně rád.


    " O to teď nejde", řekl vážně semir a Marie si vlastně až teď všimla vážných tváří obou policistů.


    Byl to velký risk, protože ani Paul ani Semir netušili, jak Marie zareaguje a zda je s Neumannem ještě ve spojení. Paul pomalu a vážně začal: " Marie prosím tě posaď se, na vitamíny je času dost."Rameno ho začalo příšerně bolet… Semir podával Paulovi fotografii Anny Schumanové. " V naší databázi jsme našli tohle,"řekl Paul a podával fotografii Marii. Marie se zhluboka nadechla, někde hluboko v sobě cítila, že se Paul jednou dozví pravdu o její minulosti.


    " Ano jsem to já,ale to už je všechno hodně dávno, od té doby, co šel Mark do vězení, jsem ho neviděla a nechci o něm nic vědět, o jeho obchodech jsem nevěděla, nechtěla jsem si Neumanna připomínat a změnila jsem si jméno , chtěla jsem udělat tlustou čáru za svojí minulostí.." Marie se usedavě rozplakala…


    Paní Schumanová , můžete nám pomoci dostat Neumanna, když budete chtít," začal pomalu Semir otáčet řeč jiným směrem.


    Marie si otřela oči: " Já ale nevím, kde může Neumann být." To my víme, ale ty z minulosti víš s kým se stýkal a můžeš nás k němu dovést," řekl Paul.








    Toho rána bylo v centrále dálniční policie rušno jako ve včelím úle.


    " Marie souhlasila se spoluprací," hlásil Semir šéfové. " Je to velice nebezpečné a nechci aby se někomu něco stalo," dělala si obavy šéfová dálniční policie.


    Ve čtvrt na osm dorazil na služebnu Paul s Marií.
    " Ty jsi ale dochvilný, dobíral si kolegu Semir, tady máme vytipované domy, kde by se mohl Neumann skrývat, celou akci jsme dopodrobna mnohokrát probrali."




    Semir řidil mercedes a Marie seděla vedle něj. Auto sledovali kolegové z dálniční policie. Semir se vydával za překupníka drog a Marie ho měla dovést k Marku Neumannovi.


    Zastavili před starým oprýskaným stavením, byl to skoro poslední dům, kde by se mohl Neumann skrývat. Marie vystoupila z auta. " Buďte opatrná, zaslechla za sebou Semirův hlas.


    Marie stiskla domovní zvonek, otevřely se dveře a Marie vešla dovnitř. Semir čekal v autě, byl nervózní, za půl hodiny vyšla Marie a zvala ho dovnitř. Mohla to být klidně past, Semir si neuvědomoval nebezpečí, které podstupuje. Vzal kufřík s drogami, co bylo pro kolegy z rychlého nasazení znamením, že se jedná o začátek akce. Semír vstoupil s Marií v zádech do oprýskané místnosti. " Ukaž, co máš za zboží," kráčel mu v ústrety chlap o půl metru vyšší. "Máš štěstí, že jsme ještě neodjeli, možná ti něco zaplatíme nebo taky tady můžeš zůstat ležet pod hromadou hlíny." "


    Anna mi říkala, že zboží potřebuješ, když ne, tak se můžu rozhlídnout jinde, pronesl jako by ledabyle Semir a otočil se k odchodu. " Tak pomalu chlapečku," ozval se muž z druhé místnosti, byl to Mark Neumann, toho poznal Semir bezpečně. Vypadalo to, že v celém domě už nikdo jiný není. To dala Semirovi najevo i Marie domluveným znamením.




    Muži z útvaru rychlého nasazení zatím neslyšně obsadili celý dům.




    " Musím na vzduch Marku, je mi špatně,"řekla Marie. " No dobře Karl tě doprovodí:" Mark ani na chvíli nezapochyboval, že by ho Anna mohla zradit. Byl rád, že se k němu vrátila.








    Semir s Neumannem osaměl. " Tak ukaž konečně to zboží". Semir pomalu otvíral kufřík. Venku třeskl výstřel, Karl se skácel k zemi. Překvapeného Neumana už Semir zneškodnil lehce, ne nadarmo se věnoval chvatům karate. Když do místnosti vtrhli policisté, měl Neumann pouta na rukou. Zraněného Karla i Neumanna policisté odváděli do služebního auta. Markův pohled směřoval k Marii, nebyla v něm nenávist, měl ji přece pořád rád.




    Paul vystupoval ze Semirova služebního auta. " Chtěl jsem ti ho přivést sám, ale ještě to nezvládnu," zamával rukou v dlaze. Další jeho pohled už směřoval k Marii. " Díky", řekl Semir vlastně oběma a posadil se za volant. " Halló, tak jedeme!" volal na Paula, který si domlouval s Marií přípravu vitamínového koktejlu.